top of page

Korsika aneb ostrov tisíce barev

Aaahoj :-) Dneska mám takovou vzpomínací a cestovatelskou. Asi je to tím, že jsme dlouho nikde nebyli a že je venku pořád zimavo, sychravo a bez sluníčka. Bude to nejspíš kombinace toho všeho.

:-) Chtěla bych si tu zavzpomínat na Korsickou výpravu. Byli jsme tam dvakrát, takže to všechno promíchám dohromady, poněvadž jsme se napodruhé snažili objet místa, která jsme poprvé nestihli – buď kvůli vedru, a nebo se to jednoduše nestihlo.

Základní info :-)

S sebou francouzský slovník pro ty, kteří francouzštinou políbení nejsou vůbec. V některých kempech mluvit anglicky prostě nebudou a v některých obchodech také ne. No…v drtivé většině. Naštěstí mi v hlavě z gymplu něco utkvělo, takže já mluvila anglicky, oni odpovídali francouzsky a vždycky jsme se dohodli. V restauracích anglický překlad jídel rozhodně nehledejte. A slovník vám tam bude asi taky k ničemu. Takže prostě – výběr podle intuice a modlíte se, ať vám nepřinesou něco z osla, protože to je tam oblíbená pochoutka :-D

Co se týká cen za kempy, tak je to cca od 21 do 33 eur za noc za dva, s multivanem. Ale většinou to bylo všude kolem 25 eur. V některých kempech není pitná voda, takže často uvidíte - l'eau n'est pas potable. Někde se nepíše nic, ale určitě je lepší se VŽDYCKY zeptat na recepci a mít s sebou rezervní lahev s vodou.

Nu a stravování. Na večeři jsme byli dvakrát – jednak kvůli tomu, že je tam v restauracích až příliš draho – nejobyčejnější těstoviny s česnekem a bazalkou (tomu jedinému jsem tam rozuměla :-D ) začínají na 16 eurech. Je lepší si dát celé menu, které na jednoho vycházelo (co jsme tak koukali, podle destinace) okolo 25 eur – bez nápojů. Vzhledem k tomu, že nevíte, co vám přinesou, je to spíš pro „fajnšmekry“ :-D My se cpali každý den krevetama a uzeným lososem. Supermarketů tam bylo poměrně dost, takže jsme nakoupili krevety na sto způsobů, kuskusy, rýži, zeleninu a užívali si! Ceny potravin jsou srovnatelné třeba s Rakouskem. Ale taky - jak co :-) Inu prostě jste jednou na dovolený, takže co! :-)

Taky bych sem ráda napsala nějaké menší info o trajektu, protože by se rady mohly hodit. Při cestě tam jsme volili polední trajekt a o všední den - jelikož ceny jsou o všední dny příjemnější.

Jezdí tam trajekty, které můžete zarezervovat na - www.corsica-ferries.fr

Zpět jsme využili plavbu na noc. Také je cenově výhodnější. Je úplně jedno, jestli vyjedete v sedm večer, nebo v půlnoci, protože tak jako tak přijedete z ostrova k pevnině nejdřív v půl šesté ráno. Po zkušenosti z první plavby na noc, jsme protentokrát objednali kajutu. Sice dáte za kajutu 80 euro za noc, ale... za mě se to určitě vyplatí. Pokud kajutu nemáte, spíte někde na zemi po celé lodi. Kam si lehnete, tam ležíte. Lidi se překračují na chodbách, pod stoly, dokonce i na palubě na lehátkách. Prostě všude. Připadáte si vážně nekomfortně a hlavně - nemáte šanci se do druhého dne na nekonečnou 14 hodinovou cestu vyspat - což považuji za to nejdůležitější. V kajutě je sprcha, záchod a palanda. Luboš byl skvěle odpočatej - já tedy ne, jelikož jsem pošuk a celou noc jsem stejně nespala a pozorovala, jak se houpe všechno v místnosti, jelikož byla samozřejmě bouřka - aby to bylo zábavnější.

Klasický plážový obědování :-)

Benzinové pumpy je třeba si hlídat! Obzvlášť na západním pobřeží! :-)

Repelenty na komáry s sebou! Hlavně v případě kempu u moře. To bylo občas dost peklíčko :-)

Všude v kempech je zakázáno rozdělávat ohně. Při první návštěvě jsme to nevěděli a vesele si dělali k véče masíčka až do té doby, než na nás za jednou zátočinou vykoukla spálená planina. Ale pak byla další zatáčka a za ní další spálená země a další a další a další. Vedlo to až k moři a ke spálenému kempu. Pak nám došlo, že v tomhle období sucha, které tam od srpna panuje, je ta nejvyšší rizikovost požárů - i vzhledem k tomu, jak tam bývá větrno. Všude kolem cest - i v nepřístupných místech - potkáte hydranty a hasičské základny.

No a jak to celé bylo!

Tentokrát padlo rozhodnutí, že pojedeme o dva dny dříve, než máme objednaný trajekt. Jelikož jsme měli domluvený transfer v pátek v poledne z Nice a čekalo nás kolem 1400 kilometrů, vyjelo se už ve středu v poledne. Jako první přebývací místo jsme si vybrali kemp u Bodensee – tedy přímo u Bodamského jezera. Bylo to těsně před hranicí se Švýcarskem a nakonec jsme dojeli jen tak tak, abychom se stihli zaregistrovat na recepci. Provoz byl naprosto děsivej, takže ze západu sluníčka u jezera nakonec nic nebylo. Ale nám to nevadilo. Měli jsme s sebou zásobu jednoho z prvních burčáků, takže jsme jím patřičně oslavili příjezd na první štaci. :-) Ráda bych Vám napsala název kempu, ale už si ho nepamatuju. Každým pádem kolem jezera jich je vážně dost, takže když otevřete mapy, zaručeně je najdete! Druhý den ráno následovala kratší procházka k jezeru, abychom alespoň něco viděli, a po ní se pokračovalo v cestě vstříc Milánu a Nice - tam byl zarezervován další kemp.

Cesta opět trvala déle, než jsme předpokládali, protože byly nějaké komplikace v tunelech před Savonou a Nice a stálo se v nehybné koloně nekončící dvě hodiny. Když jsme se blížili k Nice, připadalo mi, že vjíždíme do nějaké zubežené oblasti uprostřed Afriky a vůbec ne do opěvované francouzské destinace. Po tom, co jsme se báli periferie i projet v autě, naše výprava konečně dorazila do kempu, ze kterého už jsme večer nikam nešli, jelikož by to nebyla procházka, ale asi pravděpodobně boj o život - doufajíc v lepší zítřek. (Z Nice náš trajekt odjížděl i při první cestě na Korsiku, takže to proslulé pobřeží, jsme jakš takš projité měli…no…ale ne dost :-) ) Inu druhý den ráno nás čekalo nepříjemné zjištění – v Nice prostě nezaparkujeme. Od předloňska se tam dopravní nacpanost snad ztrojnásobila, a to i tehdy byl v celku problém najít místo pro multivan. Tentokrát? Naprosto nemožný, protože podzemní garáže jsou výškou uzpůsobené jen tak, aby se tam vešla osobní auta. Tududum tum… Po téměř dvouhodinovém snažení se blížil čas odplutí, tak jsme to vzdali a jeli čekat rovnou k trajektu.

Dlouho netrvalo a došlo nám, že ten gigant, co je "zaparkovaný" vedle nás, je ten, který nás pět hodin poveze přes moře :-) Možná se můžete usmívat, že se tomu tak divím a že jsou i daleko větší trajekty...ale až když stojíte vedle takovýho obra, tak si pak představíte, jak velký mega obři, asi jsou ti opravdu velcí!

Do Ajaccia jsme připluli kousek po osmé hodině večer a okamžitě se vydali směrem ke kempu, který měl zavírat v půl deváté. No..řekněme, že to byl docela adrenalin, ale za minutu půl se podařilo a taková srandovně generální starší paní, nás pustila dovnitř a mohlo začít ostrovní dobrodrůžo :-)

No a konec posloupného příběhu, jelikož tady v tom místě přichází totální vzpomínkový zmatek...taková exploze neutříděných vzpomínek. Abyste si nepřipadali, že se v informacích neutříděně topíte, vypíšu jednotlivá místa, na kterých jsme byli, s krátkým komentářem a s fotkami. Podle toho si pak možná můžete udělat představu, jakým způsobem jsme křižovali ostrov. Ale věřte, že kvůli počasí a dalším okolnostem jsme mnohdy křižovali ostrov dost nelogicky :-D Odjezdu samozřejmě předcházelo vytvoření plánu výletů a brouzdnání na Trip Advisoru, abychom objevili neobjevené. Co se nám líbilo jsme pak zakroužkovali na mapě, očíslovali podle posloupnosti a trasy...a pak to samosebou navštěvovali úplně jinak! Ale i tak to bylo bájo! Jen teda - jeli jsme druhý týden v září - jelikož nejsme velcí milovníci vedra. Nebo vedro ano, ale bez jakýhokoliv výletování, protože při nějakým šplhání na kopce ve čtyřicetistupňovým vedru bych asi umřela. My oba :-D Bylo tam v tu dobu dooost větrno. Až dost - u nás by půl roku v televizi neběželo zpravodajství o ničem jiným, než o devastujícím orkánu - ale tam na to, že vás v průběhu cesty na kopec doslova tlačí vítr zpátky a stromy jsou ohnutý až k zemi, jsou evidentně zvyklí. Takže září větrné a teploty přes den od dvaceti do 30 stupňů. Ale to byla výjimka. Prostě jak na koupačku, tak na vejletění.

Pláž a hlavní město Ajaccijo

Město, jehož krásy nás nijak neoslovily. Ale ti, co mají rádi modernější ráz města, tuny lidí a nevadí jim ošumělé a nepořádkem naplněné periferie se tam dobře najedí a pravděpodobně tam i nakoupí. My po krámcích nechodili, to nás nezajímalo. Měli jsme u Ajaccija jediný cíl a tím bylo koupání. Směrem západně z města jsou totiž nádherný místa. Pláže s jakoby pískovcovýma kamenama a pro šnorchlovače i místa, kde uvidí rybičky. Musí se jet kousek dál, aby pláž nebyla tolik u silnice, a aby mohlo být trochu té romantiky bez přelidněných míst :-)

Porto

Porto je staré přístavní městečko a je daleko kouzelnější než všechy hlavní velká města na tomhle ostrově - jako je např Bastia, nebo Ajjacijo. Kolem Porta jsou nádherné útesy - je na nich i hotel, musí to tam být přenádherný - a když Vám zrovna nefouká, jako foukalo nám a nejsou vlny takový, že voda cáká až na silnice, tak můžete po cestičkách slézt k moři a koupat se v takových přírodních

bazénkách, nebo vaničkách vytvořených z pískovce. Pískovec má nááádhernou načervenalou barvu a ta místa kolem Porta jsou vážně dechberoucí. Nejsme potapěči, takže z téhle stránky to hodnotit nemůžu, ale myslím si, že zrovna kolem tohohle místa musí být pro nadšence potápění boží. Ono totiž skaliska a zátočiny kolem Porta navazují na národní par Scandola. Ale o tom později.

Koupačka u řeky Solenzary a řeky Fango

Ač o tom píšu v jednom odstavci, každá z řek se nachází na jiné části ostrova. Řeka Fangu je západně a Solenzara zase směrem na východní pobřeží. Možná to tu budu zmiňovat vícekrát, ale nás prostě okouzlila západní část. Ta východní je spíš taková letovisková…Taková Itálie – a to i co se čistoty moře týče. Možná jsme to tehdy měli vzít opačně a jet spíš z východu, přes jih a na západ…ale my to vzali nejdřív kolem skal a hor a…pak se nám na východě moc nelíbilo. Proto letošní výjezd byl spíš ve znamení západní části a na opačnou stranu jsme jeli hlavně jen kvůli Solenzaře, protože to koupání v ní za to vážně stojí!

No a Fango. To je taky pohádka. Najdete tam

méně míst než u druhé řeky, ale zase je víc kaskádovitá a v několika místech se proplouvá pod menšími skalisky a připadáte si jako v jeskyni :-) Jako výchozí bod můžete zvolit Site Naturel de la Vallée du Fango – tak se jmenuje celá přírodní rezervace, kterou řeka protéká.