Korsika aneb ostrov tisíce barev

Aaahoj :-) Dneska mám takovou vzpomínací a cestovatelskou. Asi je to tím, že jsme dlouho nikde nebyli a že je venku pořád zimavo, sychravo a bez sluníčka. Bude to nejspíš kombinace toho všeho.

:-) Chtěla bych si tu zavzpomínat na Korsickou výpravu. Byli jsme tam dvakrát, takže to všechno promíchám dohromady, poněvadž jsme se napodruhé snažili objet místa, která jsme poprvé nestihli – buď kvůli vedru, a nebo se to jednoduše nestihlo.

Základní info :-)

S sebou francouzský slovník pro ty, kteří francouzštinou políbení nejsou vůbec. V některých kempech mluvit anglicky prostě nebudou a v některých obchodech také ne. No…v drtivé většině. Naštěstí mi v hlavě z gymplu něco utkvělo, takže já mluvila anglicky, oni odpovídali francouzsky a vždycky jsme se dohodli. V restauracích anglický překlad jídel rozhodně nehledejte. A slovník vám tam bude asi taky k ničemu. Takže prostě – výběr podle intuice a modlíte se, ať vám nepřinesou něco z osla, protože to je tam oblíbená pochoutka :-D

Co se týká cen za kempy, tak je to cca od 21 do 33 eur za noc za dva, s multivanem. Ale většinou to bylo všude kolem 25 eur. V některých kempech není pitná voda, takže často uvidíte - l'eau n'est pas potable. Někde se nepíše nic, ale určitě je lepší se VŽDYCKY zeptat na recepci a mít s sebou rezervní lahev s vodou.

Nu a stravování. Na večeři jsme byli dvakrát – jednak kvůli tomu, že je tam v restauracích až příliš draho – nejobyčejnější těstoviny s česnekem a bazalkou (tomu jedinému jsem tam rozuměla :-D ) začínají na 16 eurech. Je lepší si dát celé menu, které na jednoho vycházelo (co jsme tak koukali, podle destinace) okolo 25 eur – bez nápojů. Vzhledem k tomu, že nevíte, co vám přinesou, je to spíš pro „fajnšmekry“ :-D My se cpali každý den krevetama a uzeným lososem. Supermarketů tam bylo poměrně dost, takže jsme nakoupili krevety na sto způsobů, kuskusy, rýži, zeleninu a užívali si! Ceny potravin jsou srovnatelné třeba s Rakouskem. Ale taky - jak co :-) Inu prostě jste jednou na dovolený, takže co! :-)

Taky bych sem ráda napsala nějaké menší info o trajektu, protože by se rady mohly hodit. Při cestě tam jsme volili polední trajekt a o všední den - jelikož ceny jsou o všední dny příjemnější.

Jezdí tam trajekty, které můžete zarezervovat na - www.corsica-ferries.fr

Zpět jsme využili plavbu na noc. Také je cenově výhodnější. Je úplně jedno, jestli vyjedete v sedm večer, nebo v půlnoci, protože tak jako tak přijedete z ostrova k pevnině nejdřív v půl šesté ráno. Po zkušenosti z první plavby na noc, jsme protentokrát objednali kajutu. Sice dáte za kajutu 80 euro za noc, ale... za mě se to určitě vyplatí. Pokud kajutu nemáte, spíte někde na zemi po celé lodi. Kam si lehnete, tam ležíte. Lidi se překračují na chodbách, pod stoly, dokonce i na palubě na lehátkách. Prostě všude. Připadáte si vážně nekomfortně a hlavně - nemáte šanci se do druhého dne na nekonečnou 14 hodinovou cestu vyspat - což považuji za to nejdůležitější. V kajutě je sprcha, záchod a palanda. Luboš byl skvěle odpočatej - já tedy ne, jelikož jsem pošuk a celou noc jsem stejně nespala a pozorovala, jak se houpe všechno v místnosti, jelikož byla samozřejmě bouřka - aby to bylo zábavnější.

Benzinové pumpy je třeba si hlídat! Obzvlášť na západním pobřeží! :-)

Repelenty na komáry s sebou! Hlavně v případě kempu u moře. To bylo občas dost peklíčko :-)

Všude v kempech je zakázáno rozdělávat ohně. Při první návštěvě jsme to nevěděli a vesele si dělali k véče masíčka až do té doby, než na nás za jednou zátočinou vykoukla spálená planina. Ale pak byla další zatáčka a za ní další spálená země a další a další a další. Vedlo to až k moři a ke spálenému kempu. Pak nám došlo, že v tomhle období sucha, které tam od srpna panuje, je ta nejvyšší rizikovost požárů - i vzhledem k tomu, jak tam bývá větrno. Všude kolem cest - i v nepřístupných místech - potkáte hydranty a hasičské základny.

No a jak to celé bylo!

Tentokrát padlo rozhodnutí, že pojedeme o dva dny dříve, než máme objednaný trajekt. Jelikož jsme měli domluvený transfer v pátek v poledne z Nice a čekalo nás kolem 1400 kilometrů, vyjelo se už ve středu v poledne. Jako první přebývací místo jsme si vybrali kemp u Bodensee – tedy přímo u Bodamského jezera. Bylo to těsně před hranicí se Švýcarskem a nakonec jsme dojeli jen tak tak, abychom se stihli zaregistrovat na recepci. Provoz byl naprosto děsivej, takže ze západu sluníčka u jezera nakonec nic nebylo. Ale nám to nevadilo. Měli jsme s sebou zásobu jednoho z prvních burčáků, takže jsme jím patřičně oslavili příjezd na první štaci. :-) Ráda bych Vám napsala název kempu, ale už si ho nepamatuju. Každým pádem kolem jezera jich je vážně dost, takže když otevřete mapy, zaručeně je najdete! Druhý den ráno následovala kratší procházka k jezeru, abychom alespoň něco viděli, a po ní se pokračovalo v cestě vstříc Milánu a Nice - tam byl zarezervován další kemp.

Cesta opět trvala déle, než jsme předpokládali, protože byly nějaké komplikace v tunelech před Savonou a Nice a stálo se v nehybné koloně nekončící dvě hodiny. Když jsme se blížili k Nice, připadalo mi, že vjíždíme do nějaké zubežené oblasti uprostřed Afriky a vůbec ne do opěvované francouzské destinace. Po tom, co jsme se báli periferie i projet v autě, naše výprava konečně dorazila do kempu, ze kterého už jsme večer nikam nešli, jelikož by to nebyla procházka, ale asi pravděpodobně boj o život - doufajíc v lepší zítřek. (Z Nice náš trajekt odjížděl i při první cestě na Korsiku, takže to proslulé pobřeží, jsme jakš takš projité měli…no…ale ne dost :-) ) Inu druhý den ráno nás čekalo nepříjemné zjištění – v Nice prostě nezaparkujeme. Od předloňska se tam dopravní nacpanost snad ztrojnásobila, a to i tehdy byl v celku problém najít místo pro multivan. Tentokrát? Naprosto nemožný, protože podzemní garáže jsou výškou uzpůsobené jen tak, aby se tam vešla osobní auta. Tududum tum… Po téměř dvouhodinovém snažení se blížil čas odplutí, tak jsme to vzdali a jeli čekat rovnou k trajektu.

Dlouho netrvalo a došlo nám, že ten gigant, co je "zaparkovaný" vedle nás, je ten, který nás pět hodin poveze přes moře :-) Možná se můžete usmívat, že se tomu tak divím a že jsou i daleko větší trajekty...ale až když stojíte vedle takovýho obra, tak si pak představíte, jak velký mega obři, asi jsou ti opravdu velcí!

Do Ajaccia jsme připluli kousek po osmé hodině večer a okamžitě se vydali směrem ke kempu, který měl zavírat v půl deváté. No..řekněme, že to byl docela adrenalin, ale za minutu půl se podařilo a taková srandovně generální starší paní, nás pustila dovnitř a mohlo začít ostrovní dobrodrůžo :-)

No a konec posloupného příběhu, jelikož tady v tom místě přichází totální vzpomínkový zmatek...taková exploze neutříděných vzpomínek. Abyste si nepřipadali, že se v informacích neutříděně topíte, vypíšu jednotlivá místa, na kterých jsme byli, s krátkým komentářem a s fotkami. Podle toho si pak možná můžete udělat představu, jakým způsobem jsme křižovali ostrov. Ale věřte, že kvůli počasí a dalším okolnostem jsme mnohdy křižovali ostrov dost nelogicky :-D Odjezdu samozřejmě předcházelo vytvoření plánu výletů a brouzdnání na Trip Advisoru, abychom objevili neobjevené. Co se nám líbilo jsme pak zakroužkovali na mapě, očíslovali podle posloupnosti a trasy...a pak to samosebou navštěvovali úplně jinak! Ale i tak to bylo bájo! Jen teda - jeli jsme druhý týden v září - jelikož nejsme velcí milovníci vedra. Nebo vedro ano, ale bez jakýhokoliv výletování, protože při nějakým šplhání na kopce ve čtyřicetistupňovým vedru bych asi umřela. My oba :-D Bylo tam v tu dobu dooost větrno. Až dost - u nás by půl roku v televizi neběželo zpravodajství o ničem jiným, než o devastujícím orkánu - ale tam na to, že vás v průběhu cesty na kopec doslova tlačí vítr zpátky a stromy jsou ohnutý až k zemi, jsou evidentně zvyklí. Takže září větrné a teploty přes den od dvaceti do 30 stupňů. Ale to byla výjimka. Prostě jak na koupačku, tak na vejletění.

Pláž a hlavní město Ajaccijo

Město, jehož krásy nás nijak neoslovily. Ale ti, co mají rádi modernější ráz města, tuny lidí a nevadí jim ošumělé a nepořádkem naplněné periferie se tam dobře najedí a pravděpodobně tam i nakoupí. My po krámcích nechodili, to nás nezajímalo. Měli jsme u Ajaccija jediný cíl a tím bylo koupání. Směrem západně z města jsou totiž nádherný místa. Pláže s jakoby pískovcovýma kamenama a pro šnorchlovače i místa, kde uvidí rybičky. Musí se jet kousek dál, aby pláž nebyla tolik u silnice, a aby mohlo být trochu té romantiky bez přelidněných míst :-)

Porto

Porto je staré přístavní městečko a je daleko kouzelnější než všechy hlavní velká města na tomhle ostrově - jako je např Bastia, nebo Ajjacijo. Kolem Porta jsou nádherné útesy - je na nich i hotel, musí to tam být přenádherný - a když Vám zrovna nefouká, jako foukalo nám a nejsou vlny takový, že voda cáká až na silnice, tak můžete po cestičkách slézt k moři a koupat se v takových přírodních

bazénkách, nebo vaničkách vytvořených z pískovce. Pískovec má nááádhernou načervenalou barvu a ta místa kolem Porta jsou vážně dechberoucí. Nejsme potapěči, takže z téhle stránky to hodnotit nemůžu, ale myslím si, že zrovna kolem tohohle místa musí být pro nadšence potápění boží. Ono totiž skaliska a zátočiny kolem Porta navazují na národní par Scandola. Ale o tom později.

Koupačka u řeky Solenzary a řeky Fango

Ač o tom píšu v jednom odstavci, každá z řek se nachází na jiné části ostrova. Řeka Fangu je západně a Solenzara zase směrem na východní pobřeží. Možná to tu budu zmiňovat vícekrát, ale nás prostě okouzlila západní část. Ta východní je spíš taková letovisková…Taková Itálie – a to i co se čistoty moře týče. Možná jsme to tehdy měli vzít opačně a jet spíš z východu, přes jih a na západ…ale my to vzali nejdřív kolem skal a hor a…pak se nám na východě moc nelíbilo. Proto letošní výjezd byl spíš ve znamení západní části a na opačnou stranu jsme jeli hlavně jen kvůli Solenzaře, protože to koupání v ní za to vážně stojí!

No a Fango. To je taky pohádka. Najdete tam

méně míst než u druhé řeky, ale zase je víc kaskádovitá a v několika místech se proplouvá pod menšími skalisky a připadáte si jako v jeskyni :-) Jako výchozí bod můžete zvolit Site Naturel de la Vallée du Fango – tak se jmenuje celá přírodní rezervace, kterou řeka protéká.

Bonifacio

Další velké centrum dění, kde se špatně hledá místo na parkování, ale…! Rozhodně to není město nijak moderní a letoviskové. Je to sice místo, kde je vážně dost lidí – na můj vkus – ale krásný starý uličky, nádhernej přístav s velkým množstvím restaurací, ze kterých je výhled na plachetničky. Všude to voní rybama a dobrotama. Je tam i placená možnost procházky po hradbách s výhledem z ústesů, ale to jsme bohužel předloni vzdali. Bylo neskutečný vedro (byli jsme tam v půlce srpna) a asi bychom se mezi výhní kamenů a betonu usmažili. Takže nám stačil výhled na hradby ze stínu – viz foto.

(První dvě fotky jsem musela stáhnout z Google, poněvadž z tohohle místa nemáme žádné použitelné a byla by škoda, abyste si nemohli udělat představu :-) )

Bavella

Tohle pohoří je jedním z nejvyhledávanějších horolezeckých míst. Pro nás spíš kochačky – moc procházkovat se tam bez vybavení nedá, ale i tak to stojí za to!!!!! :-) Cesta na vyhlídku je klikatá, dlouhá a místy trochu nekonečná, ale! Jede se v autě, takže si myslím, že zvládnutelná pro každého chodiče i nechodiče :-)

Scandola a Les Calanches de piana

To je národní park na západním pobřeží :-) Skaliska červené barvy - Les Calanques (nebo také Les Calanches de piana – podle toho, jestli je to korsičtina, nebo francouzština) pozvolna přecházejí v národní park. Tyhle boží skály tvoří na různých místech útesy a přenádherné útvary, které omývá moře. Je možné si na místě pronajmout buď loď, nebo si domluvit exkursi na vodě - tři, čtyři hodiny i s řidičem a výkladem. My se snažili o obojí. Vážně zoufale a každý den. Dokonce i měsíc před odjezdem. Ale neuspěli jsme. Mě osobně to mrzí ještě teď, protože jet kolem těch červených útvarů na lodi, to musí být bájo! Jenže na email nám věčně nikdo neodpovídal, a když jsem se tam odvážila zavolat, mluvili korsicko francouzsky. Jako do telefonu je to vážně paráda, protože to rozumíte ještě větší houby, než normálně. Poprosila jsem mamčinou kamarádku, která učí francouzštinu, jestli by nám tam zavolala. Volala, ale prostě marný. Na místě ve vesničce Piana jsme ještě objevili asi tisíc cedulí s reklamou na výjezdy na lodi. Volali jsme i přímo tam, psali…nic. Možná je září už po sezóně, kdo ví. Každopádně…jestli to budete zkoušet – jako, že to určitě zkuste - tak pevné nervy a snad se vám to podaří! :-) Každým pádem jsme místa obešli alespoň procházkami se shora a to taky nebylo vůbec špatný!

Tak třeba například u téhle společnosti můžete vyhlídkové plavby objednávat. Ale na internetu jich určitě najdete velkou spoustu.

No a takhle nějak by to vypadalo z vody a z loďky. Abyste to nemuseli nikde hledat, opět si vypůjčuju pár fotek pro ilustraci :-)

Saint Florent

Ráj plachetnic. Tam jsme viděli asi milion plachetnic. Nádherný! Jak supermoderní kosmo lodě :-D Tak krásný dřevěný, jako z Pirátů z Karibiku. Přímo u kotvících lodiček je jedna kavárna vedle druhé. Boží místo na snídani s ještě božejším výhledem! A městečko je taky moc krásný. Útulný :-)

Plage du Saint Florent

K tomuhle místu se váže menší příběh... Taková vtipná událost, co se vám prostě občas stane, když nečtete cedule :-D Inu...z kempu v Saint Florent jsme druhý den ráno vyrazili na cestu na pláž. Na mapě byla v podstatě hned v další zátočině vedle kempu, takže jsme nijak nespěchali - cesta mohla trvat tak půl hoďky. Tak si tak jedeme a napadne mě pro jistotu pláž zadat do navigace. Nikdy nevíte, žejo. No a pak se zjistilo, že fakt nikdy nevíte! :-D Navigace na nás vybafla, že na pláž pojedeme hodinu a třičtvrtě. 15 km vzdálené místo, hodinu a třičtvrtě! Samosebou jsme jí nevěřili a místo tam zadali ještě třikrát. Jenže - ta mrška měla pravdu. To nás ale nenapadlo, z jakého důvodu bude cesta tak dlouhá. Když jsme najednou na pokyn navigace odbočili prudce vpravo na jakousi polní cestu. Dobře. Polní cesta ještě nikoho nezabila. Sice úzká, pro jedno auto, ale nevadí, jedeme dál. Po chvíli jízdy nás minulo asi šest totálně zaprášených offroadů. Ale když říkám zaprášených, tak myslím vážně potažených pískem skrz na skrz. Začaly v nás trochu hlodat pochybnosti, ale co, otočit to nešlo - bylo to takový v podstatě koryto na jedno auto :-D Za dalších pár minut začala být cesta ještě dobrodružnější. Objevily se díry, skalnaté úseky a stále více balvanů. Za deset minut jsme jeli v podstatě po skále. Jeli jsme po skále a míjeli prasklé pneumatiky, odstavená osobní auta s proraženým spodkem, kostry krav a...offroady :-D Nejen, že jsme jeli ze skály...ale za chvíli přišlo tak prudké stoupání a následně klesání, že bych se to bála snad i vyjet na kole... Takže my dva a multivan.... No nebudu to prodlužovat, za hodinu a třičtvrtě, jsme se dokodrcali absolutně namlácení, s žaludkama v krku, s páteří naruby a s autem rozházeným jak po bitvě, ale bez jediného defektu, který by omezoval naši pojizdnost. DÍKY BOHU! Neumíte si představit, jak se nám ulevilo, když jsme vystoupili z auta a zjistili, že máme šanci se dostat zase zpátky - nehledě na to, že to samé nás čekalo zase zpět, ale polovina úspěchu prostě zasluhovala radost a vychlazenou lahev prosecca :-D Po procházce k pláži - nemohlo se jet až přímo k ní, ale šlo se pak ještě asi kilometr v “poušti” - jsme zjistili, že zmiňované offroady byly taxíky cca za 12 eur na osobu, které vás tam odvezly a zase přivezly. Další možnost, jak se na pláže dostat, byla loď, která u mola stavěla každou půl hodinu. Jako co vám budu povídat, na pláži bylo nejkrásněji večer. To tam totiž nikdo nebyl. Taxíky odjeli, lodě odjeli a jediní šílenci, co tam zůstali v kempu, jsme byli my :-D Takže nejromantičtější a nejbožejší večer pobytu byl nakonec na těchhle úžasných plážích. Bez lidí! (Přes den jich tam chodilo a leželo vážně až moc - ale je to bohužel daň za to, jak křišťálová a přenádherná voda a ten nejjemnější písek tam uvidíte!!!).Takže rozhodně doporučujeme, ale....taxíkem! :-D

Pláže

Obecně bych shrnula, že za každým rohem - na západním pobřeží - na vás vykoukne zcela jiný krajinný charakter a nová pláž. Někdy bývá problém se k ní dostat, protože silnice vede poměrně vysoko, ale když zapátráte v mapě, najdete buď lesní cestičku, nebo zjistíte, že je tam malá vesnička a skrze ní se dá bez problému k pláži dostat. Když jsme tam byli poprvé, byli jsme jak u vytržení a nemohli se nabažit tou různorodostí. Podruhé už nás nečekalo až zas tak nového - protože po jiné silnici se kolem západního pobřeží jednoduše projet nedá - a místa, kde zastavíme jsme si vybírali. Nebylo až zas takové parno, takže mnohdy nás chladný vítr od koupání odradil, ale aspoň se naskytla příležitost poobědvat, nebo se prostě jen kochat (a drbat u toho místní přátelská psiska :-D )

Corte

Bývalé hlavní město Korsiky. Je spíše ve vnitrozemí, což tahle část nebyla úplně naším cílem, ale minule jsme tohle místo vynechali a tentokrát to už prostě nešlo. A - chyba to nebyla. Naprosto boží kemp ve stínu, s restaurací, majitelem, který se USMÍVAL! ANO! USMÍVAL SE - hotový zázrak, protože v jiných případech stálo domlouvání s provozovateli kempů za starou bačkoru. Opět si nevzpomenu na jméno, ale nacházel se přímo pod proslulou rotundovitou věží, která se na skále ční nad celým městem. A navíc - na rotundu jsme nemuseli šlapat přes celé město, ale přímo od kempu k ní vedly schody! Sice dost prudké, plné ještěrek a ani radši nechci vědět čeho všeho - radši jsem se nedívala - ale za to ušetření cesty po rozpálených chodnících to stálo :-) Nu a v tomhle městě se vyskytlo první výše zmiňované místo činu - večeře! Máme docela mlsný jazýčky. (Já vím, je to nevděčný, ale co mám dělat! Když už jdu do restaurace, tak bych ráda zažila chuťový nebe, jinak to pro mě osobně nemá cenu.) No a jelikož jsme nevěděli, co si vlastně objednáváme - protože ani slovník nám nepřeložil názvy pokrmů (nebylo tam napsáno, z čeho jsou, jen názvy) - bylo to vcelku překvapení. Ač jsem objednávala víno bílé - přinesli červené. To by člověk ještě přežil. Ale pak přinesli předkrmy. Lubošova rybí polévka a můj sýr zapečený v olejem nasáklém nijak nechutnajícím těstě. Pak hlavní chod - kančí guláš pro Luboše (asi kančí :-D ) no a já si objednala těstoviny s rajčatovou omáčkou. ( Slovník nás teda připravil na úplně jiná jídla, ale to nevadilo, už jsme měli hlad. Hlavně, že v tom nebyl osel...snad!) Nejlepší na večeři nebyl ani tak dezert, jako ochutnávka sýrů... To tedy smekám, ale na celé Korsice mají prostě snad nejlepší ovčí a kozí sýry na světě. Kdybych si je tam odsud mohla objednávat až sem, tak to udělám, protože jejich chuť je návyková a neobvykle lahodná! :-)

Piana

Touhle vesničkou budete projíždět, pokud pojedete směrem k Saint Florent a k Portu. Je součástí národního parku Scandola a nejen, že jsou ty domečky kouzelný, ale mají tam hospůdky s anglickým menu a hlavně!!! Je tam boží krámek s šatama. Ručně vyšívanýma - od každých čtyři velikosti :-) No a nebyla bych ženská, když bych odolala. Sice jsem se pro ně vracela asi dvakrát, jelikož na utrácení za šaty nebyl rozpočet, ale...naštěstí jsem měla v době pobytu svátek, takže - šaty visí ve skříni!!! :-D (Dám Vám sem fotku, ale je naprosto neumělecká a focená na kempovým stolečku.)

Cesta za jezery Lac de Goria, Lac de Melo a Lac de Capitello

A abychom se pořád jen necáchali někde ve vodě (ono to ani každý den nešlo kvůli teplotám), řekli jsme si, že když už naše cesta vedla až k městu Corte, podíváme se, co je kolem zajímavého. Na mapě na nás vykoukla takhle jezera. Doma jsem neváhala a začala hledat informace a fotky. (Když si koupíte průvodce po Korsice, tak sice dobrý, ale připadá mi, že polovina míst, která jsou opravdu dost překrásná a třeba i bez lidí, tam vůbec není.) Z fotek nás to místo dost zaujalo a tak jsme se rozhodli, že se vydáme na výstup. Po příjezdu na místo - po snad nejužší silnici na světě nad největšími srázy (nedělám si legraci, cesty za rogalistickými starty jsou obvykle pro jedno auto, ale tohle bylo extra speciál) - jsme zjistili, že to až tak nenavštěvované místo není. Naprosto narvaný parkoviště, kde stála paní a vybírala parkovné. Parkovišť tam nakonec měli několik. Velká zábava bylo to, že tam jezdili i autobusy. Ano. Po té cestě, kam se vejde transportér a chodec.

A vyhýbačky? No prostě těmi zatáčkami musíte couvat tak dlouho, dokud nenajdete místo k vyhnutí. A co když jsou za vámi auta? Couváte v koloně. Jako... adroš už jen ta cesta ke starotvnímu místu! Fakt! :-)

Po zaparkování jsme se vydali vzhůru k vrcholům, jenže...bylo to poměrně vysoko a foukal přesně ten vítr, co vás ještě posouvá zpátky, když jdete vpřed. Myslím, že tady v Čechách, se to moc zažít nedá, tak nevím, jak moc si to dokážete představit. Inu - už jsme tam byli, tak nezbývalo nic, než se vydat na cestu i přes ten vítr. Prach nám lítal do očí, větve, kamínky... No... Když se na cestu vydáte v jiném počasí, musí to být přebáječný, ale my to v půlce vzdali, protože jsem začala víc a víc mrznout a nechtěli jsme zbytek pobytu prokašlat s bolavým krkem. Nerada bych sem dávala další cizí fotky, tak si pro jednou ty výhledy na jezero zkuste najít sami :-P Z výstupu máme jednu jedinou použitelnou fotku :-)

Aneb jak jsem na sobě měla snad všechno, co bylo po ruce :-D

No a na závěr Bastia

Další přístavní město a centrum civilizace. My prostě nejsme fandové měst a chaosu, a tak bylo tohle místo spíš ve znamení "přečkání" dne na trajekt. Ale i tak nebylo těžké si ho zpříjemnit. Mně ten den žaludek vyhlásil absolutní stávku - asi předběžná mořská nemoc z představy noci strávené na houpajícím se trajektu a mrňavé kajuty. Prošli jsme se po místních bazilikách, uličkách a kolem přístavu pro plachetnice, to bylo roztomilý :-) Nemohlo být asi nic lepšího, než čekání zakončit obědem - s anglickým menu!!! Takže ano, objednávka nebyla na slepo a moc jsme si pochutnali :-)

Měli jsme vytipovaná ještě některá místa, ale na ty se nakonec nedostalo buď kvůli neodhadnuté vzdálenosti, nebo kvůli počasí.

Cesta zpět byla naplánovaná stejná, jako cesta tam. Tedy okolo Milana, přes Švýcarsko (kolem Davosu), Rakousko - (okolo Bodamského jezera) a Německo. Překvapilo nás, že jsme za dálnice v Itálii a Francii nedali až zas tolik moc, jak se předpokládalo. Asi proto, že auto bylo tentokrát nižší - nevezla se rogala. Cca 2500 tam a to samé zpět, plus samozřejmě švýcarská dálniční známka. (Přes Rakousko se jelo asi 10 km a to jsme vzali mimo dálnici.)

Každým pádem boží ostrov a pokud máte rádi dovolenou, která je spíš objevná, než ležící a flákací, tohle je výborná destinace. V dojezdové vzdálenosti autem. Můžete samosebou letět a zamluvit si hotel a pak si půjčit auto - ale záleží na tom, kolik chcete a můžete investovat. Ubytování je na ostrově - co jsem tak koukala - celkem nákladné. Když už, tak apartmán, aby si člověk mohl vařit. Ale stejně je lepší si půjčit auto a ostrov si projet, protože být zrovna tam a jen na jednom místě, to je věčná škoda! :-)

Určitě tu nepíšu zdaleka o všem, co je na ostrově k vidění. Chtěli jsme např. do ZOO, kde byly jen samé želvičky. Nebo na louky v horách, kde se prohání koně a na další místa. Musíme si taky něco nechat na příště! :-)

Snad pro vás bude tohle mé psaní nějak užitečné. Snažila jsem se popsat hlavně to, co nikde v příručkách nepíšou a co pro nás bylo celkem důležité. Jestli mě ještě něco napadne, nebo jestli budete mít nějaký dotaz, ráda zodpovím - pokud budu vědět :-)

Tohle cestopisné psaní je zábava! Ale obdivuji všechny ty, co podobné články píší pravidelně. Na začátku mě vůbec nenapadlo, jak to nakonec bude časově náročné. Proto doufám, že vás alespoň trochu naladím k nějakému dobrodružství!

P. S. Byl to náš svatební dar a opožděná svatební cesta, takže moc děkujeme všem, díky kterým se tahle cesta znova uskutečnila!!!! :-)

Mějte se vesele a šťastně!

S láskou