My...

Jednou večer - je to už poměrně dlouhá doba - za mnou přišla tahle myšlenka. Nebo sdělení. Úvaha. Nevím, jak to pojmenovat. Asi není potřeba to pojmenovávat. A jelikož se všechno děje z nějakého důvodu, asi bych si to neměla nechávat pro sebe. Teď. Tehdy jsem to jen napsala, odešla od stolu a zapomněla, že jsem vůbec něco psala. Někdy je jen třeba počkat na ten správný čas a věci nechat plynout... A to se týká úplně všeho, nejen tohohle psaní. Nevím proč... Ale kdo ví? Nemusíme přece znát důvody úplně všeho....

Příroda jsme my.

Jsme země.

Země, která je tělo.

Je to tělo, kterého jsme všichni součástí.

Pokud se některé buňky v těle nechovají v souladu, tělo chřadne, je nemocné. Naše země je nemocná. Je nemocná z našich emocí a skutků. Její vlastní buňky se vzbouřily proti ní. Ona už neví, jak to dát více najevo a proto je tu čas, kdy začínají přicházet nejrůznější přírodní katastrofy. Země se rozhodla zničit a vstřebat buňky, které ji dělají bolest. Je to jako autoimunita. Je třeba najít soulad. Sami v sobě a se všemi. Fyzická část všeho bytí se bortí. Jsme tady v té fyzické podobě jako organismy. Nejsme nic víc a nic míň. Proto pokud autoimunita země bude fungovat správně i se všemi děsy, které teď činí „na oplátku“ a škodící buňky se ponaučí, můžeme fungovat jako zdravé tělo. Dokud se zase neobjeví "infekce".

Země dala naší fyzické existenci dary, dary, které mnozí z nás zneužili. A každý den to děláme všichni nevědomky. Tím, že máme auta, máme spotřebiče, máme syntetické oblečení. Jenže – jak přežít v současné společnosti, bez toho aniž bychom byli toho všeho součástí? To doslovně mnohdy

prostě nejde. Vytvořili jsme si svět, který měl být jednodušší pro žití, ale je tomu skutečně tak? Využíváme skutečně dary země tak, abychom byli šťastní? 4 roky života prosedíme v autě. Průměrně 20 let jsme u počítačů a jiných přístrojů, abychom si zjednodušili život. Skutečně? Existuje pak ještě nějaký život? Jsme odděleni. Vytvořili jsme si oddělenost. Vytvořili jsme si svou vlastní Zemi na Zemi, která už dokonalá byla. Naše fyzické bytí si začalo dělat nároky na vlastnění. Na vlastnění něčeho, co bylo všech. Voda je všech. Půda je všech a zrovna tak i nerostné bohatství. Je to naše. Fyzické bytí je infikované egem a vlastněním. My všichni jsme vtaženi do procesu.

A co s tím? Je vlastně to fyzické bytí natolik důležité? Asi ano, z nějakého důvodu tu vzniklo, abychom ZAŽILI. Abychom žili a zažili pokušení, stesk, bolest, závist, ale samozřejmě i radost a smích a LÁSKU. Je to vlastně hra a je třeba si ji užít a prožít ji v lásce. Pak může být i tahle hra užitečná. Pokud je v lásce, porozumění, v radosti a v pomoci jeden druhému.

S láskou

M