Léčivá hudba

Nejen, že je hudba - pro mě osobně - formou komunikace s něčím vyšším a je to způsob meditace, odpočinku a jakéhosi splynutí těla a duše v jednom okamžiku... Ale ti, co mají rádi hmatatelné důkazy a jsou na cestě k sobě, existují vědecké práce a výzkumy o tom, že se hudba užívá i při nejrůznějších psychoterapiích. Nu...nejdřív Vám to zkusím vysvětlit svými slovy a pak i trochu faktičtěji :-) - jestli se mi to podaří :-)

Hudba = v podstatě jednoduchý zvuk. Je to výsledek harmonizace různých tónů, které lahodí uchu. Někdo si odpočine u metalu, někdo u folku, někdo při vážné hudbě - prostě každý z nás je individuální osobnost a svou duši potřebuje vyléčit jinými cestami. Na každého z nás tak jednotlivá hudební díla působí různě... to, co činí radost jednomu, může druhému nahánět strach, úzkost, nebo lítost. Jak bych vám tuhle myšlenku přiblížila... Když si někdo pustí třeba metal, rock, nebo punk - má strach, špatnou náladu, začne ho za chvíli bolet hlava a fyzicky se mu zvedá žaludek. (Teď nechci nikoho urazit, nic není dobře, nebo špatně, jen vysvětluju, co se děje s tělem.) Jiného tenhle typ hudby nabudí, dodá mu odhodlání, sebevědomí a chuť žít. Prostě a jednoduše podle toho, jak naše duše v tu chvíli vibruje a co zrovna potřebuje. Jakého charakteru je její bolavé místo a co je pro ní pohlazením. Co je pro ni tím pomocným světlem k tomu, aby sloupla další vrstvu cibule a dostala se hlouběji sama k sobě. Ke svojí podstatě. Aby se našla a zjistila, kdo je. Aby se našla a zjistila, co jí ve skutečností bolí a na čem má začít pracovat, aby všechny ty rány zacelila. Můžou to být rány, které si ani nepamatujeme, protože podvědomí cíleně vytěsňuje traumatizující vzpomínky. (Na tuhle problematiku asi budou samosebou různé názory. Nejsem psycholog, jen čerpám ze zážitků a z informací, které se ke mně postupem času z různých cest dostaly.)

Každý tón má svou frekvenci, vibraci, hlasitost, hloubku, výšku... To všechno působí na každého jinak. Působí to jak na orgány a fyzické tělo, tak na emoční část člověka. Je to v podstatě vyslaná energie. Takový zákon akce a reakce. Tahle vyslaná energie se jen tak neztratí...nezmizí. Ostatně stejně jako myšlenka, ale o tom zase někdy příště, pokud budete chtít :-)

Např. v domech seniorů v Anglii, Americe a Dánsku zkoušejí aplikovat tzv. muzikoterapii lidem, kteří trpí alzheimerovou chorobou. A zkuste si uhádnout, jaké jsou výsledky :-) Stařečci a stařenky, kteří vzpomínají na své mládí, vypráví daleko více detailů z nejrůznějších událostí, o kterých by bez hudebního doprovodu nevěděli. Hudba zostřuje emoce a aktivuje vyvolávání vzpomínek. Hudbu pouštějí i v některých nemocnicích miminkům v inkubátorech, nebo pacientům, kteří jsou autisté, nebo trpí sebevraždenými sklony a podobně. O tom, jak je důležitý hudební doprovod v marketingové sféře ani mluvit nebudu, protože tahle sféra nikomu moc nepomáhá...spíš manipuluje. A to je pro mě obří zneužití prostředku, který je dar. Dar určité komunikace mimo rozumové vnímání.

Někdo by mohl namítnout, že to není všelék. Tak to ani není míněno :-) Jen jsem chtěla poukázat na to, že bychom se možná někdy mohli zamyslet nad tím, proč je nám při hudbě tak dobře. Proč ji mnozí z nás tak vyhledávají a tolik ji zbožňují. Že to třeba není jen o tom - ta písnička se mi líbí. Že je v tom možná i něco víc. Něco pod povrchem, co někdy zůstává rozumu skryté. Něco, co nás léčí a my o tom vědomě ani nevíme. Říkáme si, jak je nám po tom dobře a vesele a odpočatě, ale proč? Myslím si, že nás to v ten okamžik všechny spojuje. Že najednou v tu chvíli nevnímáme rozdíly - ten je takový a ten je onaký. Že nesoudíme a nerozčilujeme se. Jsme v pocitu smíření. Jsme tam, kde je všechno a nic. Jsme myšlenkami v prostoru, kde je možné úplně všechno a kde se cítíme doma. Jsme tam, kde je doma duše. Alespoň na malý okamžik v tomhle fyzickém světě... No a není to krásný...? Co si o tom myslíte? :-)

S láskou

M