Splněná přání

Dnes ráno na mě na FB vykouklo překvapení. Bylo překvapivé o to víc, jelikož sdílím spíš fotky zajímavých míst, nebo hudbu...slovně se příliš nevyjadřuju. A...před šesti lety touhle dobou jsem tam psala. Psala jsem o svém - tehdy obrovsky silném - přání... Dodnes si pamatuju ten pocit. Nebylo to zoufalství. Nebyl to strach. Nebyla to mrzutá lítost. Byla to neuvěřitelně šťastná vzpomínka na mé dětství. Byla dojemná, ale byla zaplavená štěstím a radostí.

Dnes je také 10. října 2016 a jsou to téměř dva roky, co mám zpět svou kobylí kamarádku, které jsem musela dát ve středoškolském věku na čas sbohem. Ta šance jejího znovuzískání se objevila z ničeho nic. Nikdo to nečekal. Nijak se to neplánovalo. Prostě se objevila informace, slovo dalo slovo a...všichni byli šťastní :-) Děkuju! :-)

Tahle životní situace (a nejen ta, příkladů mám mnoho, ale tenhle je aktuální) je pro mě velkou nadějí, že pokud věříme svému snu... Pokud věříme v sebe, pokud se necháváme vést a naše srdce je otevřené... Pokud milujeme z celého srdce a beze strachu, bez podmínek a bez očekávání...Může být naše cesta plná podobných překvapení. Některá mohou být méně příjemná a velmi obtížná, ale v té cestě, kterou jdeme, jsou všechna tahle překvapení nepostradatelná. Jsou nepostradatelná pro naše vědomí, i pro naši duši. Protože ji prostřednictvím všech podobných zážitků můžeme osvobodit... Nechci tu psát, že dokážu žít beze strachů...že čas od času nepropadám panice...že se nepodivuji nad spletitými životními příběhy jiných a nepřepadá mě z toho lítost...to bych lhala vám a lhala bych i sobě...ale, když si právě na tyhle vzpomínky a události - kdy se stalo něco tak úžasného - vzpomenu, je to snazší. Pomáhá mi to věřit a nechat věci plynout tak, jak právě jsou. :-)